my broken ... cup of tea

tentokrát o tom, jak se pije káva na Balkáně... aneb - čím víc cukru vhodíš, tím víc se pak spálíš, když káva vystydne

když uprostřed té zatracené

mrazivé dešťivé a uspěchané

prahy města co tě nejdýl zná

když v ulicích co myslíš že znáš

je to poutník z daleka co ukáže ti cestu

ke stolku a šálku teplého čaje

když cokoli nalít do něj poručí

tě zahřeje a potěší a z únav vyléčí jak náručí

ať je to sladký čaj či hořká káva

pak k tomu stolku k tomu šálku vracet se chceš

a pro pití z něj i na hlad zapomeneš

oblíbíš si voňavý čaj a z moučníku vždy půl

těšila jsem se na mléčnou tureckou kávu

zvykla na trpké dno levného čaje s azbukou

cokoli mě čekalo v šálku u mé židle...

dnes čekám co číšník doručí ač nevím kdo mu tak poručí

zavírám oči a třesoucím hlasem si slibuji

že přijdeš li zpátky cokoli do dna vypiju